Jdi na obsah Jdi na menu
 


Falašové

Jedinečný exodus etiopských Falašů z domovů zpustošených revolucí a hladomorem, umožněný především prostřednictvím tak zvaných operací Mojžíš (1984) a Šalamoun (1991) byl praktickým důsledkem skutečnosti, že byli v roce 1973 rabínskými autoritami úředně uznáni za židy s právem usadit se v Izraeli. Ovadia, hlavní rabín sefardských Židů, roku 1973 prohlásil, že Falaši (známí též pod jménem etiopští Židé) jsou příslušníky izraelského kmene Dan. Toto prohlášení z hlediska ortodoxie ukončilo dávný spor mezi některými náboženskými představiteli a odborníky, kteří odůvodněně pochybovali o židovské identitě Falašů.

Obrazek

Předpokládali, že formování etnické skupiny, která sama sebe nazývala Beta Izrael, začalo v Etiopii někdy ve 14. století a že Falaši jsou integrální součástí etiopské společnosti. Ačkoliv odborníci na svém názoru trvají, uznávají, že formování a udržování židovské identity bylo mocným činitelem v životě Falašů v minulosti a zůstává jím i dnes. Už před rokem 1980 žilo v Izraeli několik stovek příslušníku Beta Izrael, většinou z provincie Tigraj. Přišli sem z různých důvodů, většinou náboženských, ekonomických či osobních. Nebyli považováni za Židy ani po stránce náboženské ani národní. Pochybnosti o jejich židovství je vedly k tomu, že se ve svých veřejných náboženských projevech přičlenili k sefardské (jemenské) židovské komunitě. Pod tlakem asimilační ideologie a vládnoucí sociální skupiny se své vlastní kulturní a náboženské tradice vzdali. V počátečním období budování státu byla vládní imigrační politika v Izraeli, ve shodě s převládající socialistickou ideologií, vedena snahou o dosažení jednotného standardu a společenské rovnosti. Normou byly náboženské i kulturní tradice aškenázských Židů z Evropy a Ameriky. Předpokládalo se, že si noví přistěhovalci osvojí aškenázské vzory a prvky jejich původní kultury postupně zaniknou. Tento proces začínal v absorpčních centrech, markaz klita, kde noví příchozí jistý čas pobývali. Síť středisek byla výsledkem promyšlené politiky, založené na předpokladu, že pomocí vzdělání a modernizace bude možné na základě všeobecné rovnosti asimilovat všechny přistěhovalecké skupiny. Až v posledních letech se tento přístup začíná měnit ve prospěch určitého kulturního pluralizmu. Příchod etiopských Židů postavil imigrační úřady před vážný problém. Přistěhovaly se mnohočlenné rodiny a celé vesnice, které zůstaly bez svých uznávaných vůdců, protože tradiční kněze jako představitele kongregace v Izraeli odmítali uznat. Nastaly obrovské komunikační problémy, které působila na jedné straně neznalost jazyka, na druhé hluboko zakořeněná nedůvěra Etiopů k vrchnostem. Nadřízenému se nekladou otázky a na otázky vrchnosti se odpovídá co nejvyhýbavěji. Pro mnoho přistěhovalců se absorpční střediska stala jejich trvalým domovem. Výhodnější by bylo usídlit etiopské Židy na venkově, kde by snadněji našli práci. Je všeobecně známo, že možnost zaměstnání je jednou z nejdůležitějších podmínek úspěšné adaptace na nové prostředí. V Izraeli se etiopští Židé poprvé setkali s problémem barvy pleti. Africký původ, neznalost jazyka a zděděná kultura je výrazně dělila od ostatních. Útokem na osobní identitu jednotlivců byl požadavek, aby si změnili jména na jiná, hebrejská. Velké znepokojení způsobila nechuť některých rabínů uznat etiopské přistěhovalce za skutečné členy židovské obce. Měli se podrobit proceduře symbolické konverze, což většina považovala za zahanbující a urážlivé. V září 1985 proti tomu demonstrovalo několik stovek etiopských Židů před úřadem Hlavního rabína. V zásadě však přistěhovalci museli uznat autoritu aškenázské většiny. Ženy se musely vzdát starého způsobu zachovávání rituální čistoty. V Etiopii odchází žena v období menstruace do zvláštního přístřešku mergem gojo, kde zůstává sedm dní. Podobně po porodu setrvává v mergem gojo čtyřicet dní, když porodí chlapce,

Obrazek

a když se narodí děvčátko, musí tam zůstat osmdesát dní. Na druhé straně etiopské ženy odmítaly rituální koupel mikve, protože jim připomínala křestní obřad etiopských křesťanů. Pokud jde o šabat, etiopští Židé stále zachovávají některé domácí zvyklosti jako je koupání a praní oděvů před začátkem svátečního dne. Místo obřadu havdala na konci šabatu se koná tradiční pití kávy. K původním tradicím, které se stále udržují, patří zvláštní svátek Seged (význam „klanět se“). V Etiopii se lidé z celého okolí shromažďovali na nějakém vysoko položeném místě, zachovávali půst a modlili se. Příchod etiopských Židů do země vedl v Izraeli k novým diskusím o problému národní identity. Cílem absorpčního procesu je minimalizace etnických rozdílů a maximalizace sociální a kulturní adaptability.

Obrazek

Tento přístup vidí v etnicitě nepřítelkyni národní jednoty. Mnozí Židé aškenázského původu považují příliv souvěrců ze Severní Afriky a z Etiopie za příznak středomořského levantinizmu, ohrožujícího aškenázský charakter izraelské komunity. Z druhé strany se nastoluje otázka, do jaké míry má ortodoxie ovlivňovat životy občanů a jak má vypadat imigrační politika, která bude respektovat kulturní rozdíly mezi lidmi. Přitom je nutno si uvědomit, že představa o „uchování tradiční kultury“ vychází z ahistorického pohledu na kulturu. Už v samotné Etiopii byla kultura Falašů dynamický systém. Uchovat tuto kulturu za úplně změněných ekonomických podmínek, v jiném jazykovém prostředí, není prakticky možné. Od samého počátku se hlavně politická situace a aktivita etiopských přistěhovalců stala předmětem živého zájmu, jak ze strany akademických pozorovatelů, tak ze strany imigračních pracovníků. Zkoumaly se příčiny nespokojenosti a okolnosti protestů a demonstrací. Většinou byl výzkum veden upřímnou snahou pomoci. Mělo se zato, že lepší pochopení příčin těchto negativních postojů povede ke zlepšení absorpčního procesu a k rychlejší adaptaci.

Obrazek

Byly připraveny zvláštní akce, které měly izraelskou veřejnost seznámit s klíčovými koncepty etiopské kultury, a tak přispět k citlivějšímu přístupu k novým spoluobčanům. Úspěch předpokládal vzájemnou spolupráci mezi imigrantem a imigračním úředníkem. Zdálo se úplně přirozené, že mají společný zájem, že jsou na jedné lodi. Zkušenost ukazuje, že tomu zdaleka tak není. Pracovníci imigračních úřadů, zrovna tak jako výzkumníci, mají co činit nejen s kolektivními akcemi resistence, ale i s individuálními projevy. Zdá se, že ve většině případů se přistěhovalci z Etiopie snaží mařit jak práci úředníků, tak výzkum. Zasahování zvenčí chápou jako cizí a nepřátelské aktivity. Přes všechno úsilí o mezikulturní porozumění - snaha pomoci nenachází odezvu. Spíše se zdá, že každý neúspěšný pokus o zlepšení situace přistěhovalec chápe jako svoje vítězství. Účinnou zbraní v rukách přistěhovalce je neznalost jazyka. Neochota osvojit si hebrejštinu byla vedena snahou zůstat mimo dosah úředních autorit a požadavků, které by mohly klást. Tato strategie je podobná té, kterou etiopský poddaný odjakživa používal vůči svým nadřízeným, jak o tom konečně svědčí mnoho amharských přísloví. Řeč Amharců je často dvojznačná a když Amharec naslouchá druhému, hledá v jeho řeči skryté motivy a významy. Tento způsob komunikace je ovšem v přímém rozporu s duchem moderní západní kultury, která vyžaduje jednoznačnost projevu a přesnost při užívání jazyka. V Izraeli tato strategie vyžaduje ještě větší vynalézavost, protože úřady jsou výkonnější a mají k dispozici účinnější prostředky. Přesto hlavní charakteristika domácích, z hlediska příslušníků etiopské menšiny, vyznívá v tom smyslu, že jsou jako děti. Věří všemu, co se jim řekne. Nelze popřít, že přes všechny řeči o kulturním pluralizmu prosazování ideologické nadvlády (Gramsciho hegemonie) je hlavní součástí izraelské absorpční politiky.

Obrazek

Je pravděpodobné, že růst pentakostalizmu, jak mezi etiopskými, tak mezi ruskými přistěhovalci, je přímým důsledkem takového ideologického tlaku. Pentakostalizmus s typickým „mluvením jazyky“ snad může etiopským imigrantům připomínat tak zvaný „zárový“ kult, který utlačeným členům společnosti umožňoval vyjádřit jejich trápení, které nemohli jinak projevit. Pentakostalistická skupina poskytuje svým členům jakousi ochranu před některými nežádoucími stránkami izraelských institucí a může se jim jevit jako celosvětová alternativa k úzké izraelské identitě. Hlavním výrazem opozičních nálad jsou písně, úsloví a lidové divadlo. Rozhlasové vysílání pro etiopské přistěhovalce také vyjadřuje spíše kritické názory. Zábavné programy jsou proniknuty duchem nostalgie. Lidé celé hodiny sledují videozáznamy vyrobené „doma“, v Etiopii. Velmi populární jsou komerční šoty na pozadí etiopské krajiny a s etiopskou hudbou. Jedinými psanými projevy v komunitě etiopských Židů jsou patrně amulety, jejichž autory jsou debterové. Na umění psát stále ješt ulpívá aura něčeho magického a v zásadě podezřelého. Role debterů jako léčitelů neztratila v Izraeli na důležitosti. V novém, stále ještě neznámém prostředí, jsou jejich amulety profylaktickými i terapeutickými prostředky.

Autor: Jarmila Drozdíková